Je to otázka osobnosti a vzdělání.

Podle psychologických studií je tento typ chování obvykle spojen se specifickým typem osobnosti: tím, co nazýváme „laskavostí“.

Technicky řečeno, jedná se o jeden z pěti hlavních osobnostních rysů, model, který klasifikuje naše hlavní charakteristiky. Tito lidé jsou spolupracující, milující a především neočekávají nic na oplátku. Pomáhají prostě proto, že mohou.

Existuje však i jiné vysvětlení: hodnoty. Pro mnohé je pomoc druhým – ať už je to číšník, soused nebo cizinec na ulici – přirozená.

Obvykle pramení z výchovy založené na pokoře, solidaritě a přesvědčení, že nikdo nemá větší hodnotu než kdokoli jiný. Je to způsob, jakým jsme od dětství vštěpováni a který formuje naše chování ve společnosti.

Když se z jednoduchého gesta stane malý akt jemné vzpoury

Zajímavé je, že toto gesto nenápadně zpochybňuje společenské normy. V tradičních rolích je klient tu proto, aby byl obsloužen, tečka. Pomoc s úklidem stolu zahrnuje odmítnutí být pouhým pasivním konzumentem a jemné prolomení neviditelné bariéry mezi tím, kdo obsluhuje, a tím, komu je obsluhováno. Tento postoj demonstruje určitou emocionální zralost: neexistuje pocit nadřazenosti ani potřeba vnucovat si status. Je to rovnocenná volba, a to i v těch nejmenších detailech.