Moje matka našla tento předmět v otcově šuplíku… Toho se bojím?(1/10)

Nic neřekla, jen sledovala svého syna a jeho reakci na předmět.

Vypadal nesmírně zvláštně, shrbeně a chladně a zdál se být téměř živý.

Stál tam, jako by čekal na otevření.

Zakázaná zásuvka (2/10)

Můj otec měl vždycky tu zásuvku zamčenou ve své staré kanceláři. Nikdo se ji nikdy neodvážil otevřít, dokonce ani jeho žena. Tentokrát však dovolila zvědavosti, aby převzala její strach z konfrontace s manželem.

Podezřelá nepřítomnost (3/10)

Den předtím prohledala kancelář. V jeho kanceláři nebyly žádné dokumenty ani peníze, jen tento záhadný předmět. Nedostatek dokladů byl pro matku obzvláště stresující.

Nesrozumitelná položka (4/10)

Byla vysoká asi třicet centimetrů. Byl úplně hladký, na něm byly vyryty malé vzory. Měl také spojené stonky, velmi tenké, připomínající tykadla. Neexistuje však žádný údaj o vhodnosti nebo účelu tohoto zařízení.

Podivný kontakt (5/10)

Nakonec iniciativu převzal syn. Pro něj tato volba nebyla vůbec triviální; v okamžiku, kdy popadl předmět, byl ponořen do vzpomínek, spíše mystických než tajemných.

Zmatené vzpomínky (6/10)

Vzápětí se mi vybavil obraz. Už viděl, jak jeho otec drží tento předmět v rukou. Vzpomněl si, když byl ještě dítě a bydlel v jejich garáži. Po nabytí vědomí se rozhodl věc dále prošetřit.

Upozornění na mrazení (7/10)

Bývalý kolega svého otce, profesor fyziky v důchodu, pozoroval objekt dlouhou dobu. Pak se stal velmi tajemným.„Nemůžu ti nic říct. A měl bys to pohřbít.” Netrvalo o mnoho víc, než mladíkovu zvědavost ještě více vzbudilo.

Co by nemělo existovat (8/10)

Když chtěl zjistit víc, bývalý kolega se opět vyhnul odpovědi. Bez váhání odpověděl: „Protože by to nemělo být.”Odpověď, která okamžitě uzavřela rozhovor.

Tajemné souřadnice (9/10)

Když se mladík podíval blíže přes lupu, uviděl řadu vyrytých čísel. To byly GPS souřadnice vedoucí do vzdáleného lesa. Byla tam opuštěná chýše, schovaná za stromy.

Skryté tajemství (10/10)

Byl tam ukryt stůl a krabice plná podobných předmětů. Vedle něj ležel v otcově ruce sešit napsaný, který neobsahoval ani slovo o účelu tohoto zcela mystického předmětu. Mladík pak uslyšel hlas, který mu šeptal: „To, co jsi našel, ti nepatřilo. Ale teď je to tvoje”.

Toho rána se zdálo, že je všechno příliš tiché. Světlo jemně proudilo do domu a kuchyní se linula vůně kávy. Matka tiše vstoupila a položila kovový předmět na stůl.